Tak jako spisovatel Orwell, který odhadl už svým románem 1984, kam povede sovětská komunistická utopie, měl jen jednu vadu, byl příliš inteligentní. Dva roky po osudném Orwellově annus terribilis, Gabriele objevuje, mezi neustále více či méně přítomnou tajnou státní policií novou generaci mladých, jež jsou zatíženi nesnesitelným zklamáním ze selhání Pražského jara z roku 1968, které morálně zdrtilo jejich rodiče. Vyrůstali za zvuků drsných tónů elektrických kytar Jazzové sekce a Plastic People of the Universe. Tito mladí s dlouhými vlasy a kalhotami do zvonu požadovali stejná práva jako jejich vrstevníci na Západě. Jejich jazykem byla především moderní hudba, jež se stala bezprostředním a přímým nástrojem k dosažení lidských práv, pokrytecky uznaných také československým režimem dle Helsinské dohody z roku 1975. 

Dnešní doba se velmi liší od té předešlé. A přece pod povrchem technického pokroku, často velmi přehnaného, najdeme rozšířený pocit nepohody u mladé generace, která již nenachází odpověď v tradiční politice. V tomto kontextu negace aktivní účasti na věcech veřejných se několik týdnů po úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla, který byl klíčovou postavou československého disentu, vrací a silně ozývá poslání Charty 77. A právě díky Gabrielovi Nissimovi se na konferenci “Dědictví Václava Havla, Charta 77 a Evropský den spravedlivých”, která se uskutečnila v Praze 8. února 2012, mohli setkat někteří z důležitých signatářů Charty 77 jako filozof Daniel Kroupa nebo Pavel Bratinka, aby mohli diskutovat před více než 100 účastníky o aktuálním dědictví disentu, který dovedl k pádu komunistický režim v tehdejším Československu.

Disent dnes může najít novou mízu v poslání velkých myslitelů jako Patočka a Havel zmiňovaných v poslední Nissinově knize „Nesmyslná laskavost“. A pomoci proměnit iniciativu k Evropskému dni spravedlivých, propagovanou sdružením Gariwo, na chvíli zamyšlení nad nesmrtelným tématem morálních hodnot.  I když už není na denním programu nebezpečí invaze obrněných ruských vojsk, ve stínu pokračující ekonomické a finanční krize, která si vynucuje velmi přísná restriktivní opatření, není možné přehlížet, že problém důstojnosti a legitimnosti demokratické politické síly je dnes aktuálnější než kdy jindy. Pokud komunistický režim přehlížel vědomě jakýkoliv demokratický přístup, dnes i přes volnost projevu, kterou požíváme, se každodenní politika zdá k těmto požadavkům stejně lhostejná jako dříve. Tváří v tvář této politice neschopné předávat ideje a vize, zmenšené na pouhé vedení státních kas, se vrací varování k nutnosti vystavět, tak jako v myšlenkách Charty 77, společnost, která dá prostor a uhasí žízeň po těchto hodnotách a vůli po budoucnosti. Také proto bylo pro mě osobně jako novináře a spisovatele, který je hluboce zklamán aktuálním stavem věcí, důležité poznat Gabriela Nissim a pracovat s ním mi bylo velkou ctí a jsem velmi hrdý. 

Poté, co jsem se přestěhoval do Prahy na počátku českého ekonomického boomu, který následoval po vstupu do Evropské unie, jsem se pohyboval v italském podnikatelském prostředí a byl jsem ovlivněn pragmatismem a konkrétními fakty. Vnitřně jsem ale cítil, že mě  tento stav nenaplňuje.

Stačilo mi jen několik Gabrielových vět poté, co přistál v Praze. Uprostřed tichých a zasněžených polí jsme se s Monikou Burian a Serenou Baccaglini, dvěma zakladatelkami a organizátorkami ART FOR PUBLIC blížili k centru města a já jsem si uvědomil, že přišla chvíli změnit směr a přestat se stydět za homo ethicus, který je ve mně a v nás všech.

Když jsem se před pár dny zasněženou ulicí vracel k domovu, myslel jsem znovu na slova, která pronesl Gabriele, jehož jméno je symbolem poselství. Za studené noci mě hřála myšlenka, že jsem se vrátil k víře, že dobro je nejen možné a reálně existuje, ale je silnější než zlo. A to je také konec konců jediná možnost jak dosáhnout lidské důstojnosti. 

Děkuji Ti Gabriele.

Dokument "Mladí antipolitiky" je přístupný zde:
http://artforpublic.com/cs/projekty/workshopy-a-besedy-o-umni/10-konference-ddictvi-vaclava-havla-a-charty-77-a-evropsky-den-spravedlivych-gabriele-nissim