A je to tady! Dlouho očekávaná chvíle konečně nastala. Poté, co svým vládnutím dostal Itálii na pokraj krachu, podlehl obrovskému tlaku celé Evropy, která už nebyla ochotna tolerovat, aby jí přidával další, už tak početné, finanční problémy.
Radost ano, ale s opatrností
A tak včera večer servery italských médií zveřejnily léta vysněná slova mnohých lidí: „Nemám většinu, odcházím.“ Posléze v mnoha větších městech propukly projevy radosti emočně orientovaných Italů. Sám jsem už včera slavil s kamarády u stolu bohatě vyzdobeného italskými pochoutkami a dnes budeme slavit znovu, protože opravdu je co.
Přesto určitá opatrnost je na místě. Jak správně poznamenal Peter Gomez, šéfredaktor Il Fatto Quotidiano, jediných opravdu nezávislých italských novin, teď můžeme očekávat „vendettu“ pana B., který jistě připraví Italům pořádně hořký odchod ze scény.
Stabilizační zákon s nežádaným překvapením?
B. prohlásil, že demisi podá až ve chvíli, kdy bude schválen stabilizační zákon, se kterým budou přijatá opatření, která byla v dopise slíbena EU. O potřebě schválení tohoto zákona panuje poměrně široká shoda. Ale právě zde číhá velké nebezpečí.
B. není člověk, který by slušně přenechal moc, na kterou už nemá právo. Bude se naopak snažit z tohoto posledního zákona vytěžit maximum. Proto už se spekuluje, že k zákonu přidá několik pozměňovacích návrhů jako třeba zvýhodnění dědění svého majetku, šité na míru svým potomkům, nebo další zvěrstva jeho nechvalně známého sociálního řeznictví.
Kolik stojí Faktor B.?
Mezitím se situace stala velmi vážnou kvůli nejasnosti o budoucnosti. Milánská burza se propadla o 4,3 % a spread mezi italskými a německými dluhopisy dosáhl závratné hranice 568 bodů (před několika týdny se poukazovalo na 400, jako kritickou hranici!), která donutila ECB masově skupovat italské dluhy za cílem uklidnit zpanikařené trhy, které už nyní obchodují s úroky ve výši 7,4 %. Už delší dobu se spekuluje o tom, že faktor B., čili náklady na ne-vládu Berlusconiho, stojí Itálií minimálně 20 mld. € ročně. Očividně se nyní tyto propočty budou muset aktualizovat směrem nahoru.
Netrpělivé čekání
Trhy netrpělivě čekají na další vývoj, který zatím zůstává celkem nejasný. Jisté je jen to, že B. po schválení stabilizačního zákona odstoupí (slíbil to prezidentovi, a ani on by si netroufl to odříct). Ale bude úřednická vláda? Nebo bude vláda národní jednoty? Kdy budou volby? B. prohlásil, že už nebude kandidovat, ale můžeme mu věřit?
Tyto pochybnosti jsou těžkým břemenem pro Itálii, která se houpe na tenkém okraji nad propastí, a proto je nutné se jich zbavit co nejdříve.
Nepřipravená opozice a rozdělená země
K neklidné situaci bohužel přispívá také absolutně chybějící jednotný hlas opozice. Stále není jasné, koho navrhují jako premiéra, a hlavně jaká jsou jimi navržená opatření, se kterými hodlají čelit krizi. Mimochodem není se čemu divit, když v posledních 17 letech jejich jediná činnost byla odsuzovat B. za jeho opovrženíhodné chování, aniž by zároveň nabídla Italům nějakou konzistentní alternativu.
V podstatě se od roku 1994 Italové dělí na dva tábory. První usiloval o ochranu svého nelegálního lídra (teoreticky se podle italského práva B. ani neměl stát premiérem, protože byl držitelem koncese na veřejné zprávy), druhý usiloval o jeho odchod.
Vášnivá a unavující debata o B. zcela vyčerpala Itálii, která dnes čelí velkému riziku a sama není připravena naplnit prázdnotu, kterou za sebou zanechá mediální a populistický tyran. Skutečné škody, které zavinil tento malý, směšný a nebezpečný muž, bude Itálie řešit pořádně dlouho.
