Henry Kissinger, v té době ministr zahraničí za Richarda Nixona, k tomu dodal, že „nechápe, jak je možno nečinně sledovat, jak Chile padá pod vládou komunistů díky nezodpovědnosti svého vlastního lidu“. K tomu Nixon dodal, že „udělá vše, aby zničil ekonomii Chile“, CIA dostala příkaz, aby zorganizovala vojenské povstání a státní převrat a k tomu sumu 10 mil. dolarů, aby to provedla.

S americkými dolary USA podpořily fašistické skupiny, ozbrojeny a trénovány CIA, které se násilím a bombovými útoky v továrnách a elektrárnách snažily odvrátit výsledek svobodných voleb. Přesto podpora prezidenta Allendeho dále rostla a většina Chilanů se semkla kolem svého oblíbeného prezidenta.

Nepřátelé svobody na úsvitu 11. září roku 1973 vojensky útočili na Chile, směřovali k prezidentskému sídlu. Prezident se svou vládou zůstali uvnitř. Allende byl během povstaleckého bombardování paláce  zavražděn. V čele vlády stanul generál Augusto Pinochet, řezník, který z USA za zády převrat vedl. Celá operace, iniciována a podporována USA, zemí svobody, stála celkově 30.000 obětí, čili 10krát tolik obětí co 9/11.  

Kontroverzní i uznávaný režisér Ken Loach ve svém dokumentu o 11. září ve scénách Američany podporovaných fašistů a jejich zvěrstev na bezbranné obyvatele Chile z roku 1973 srovnává slova bývalého prezidenta Spojených států George Bushe, který po útoku v New Yorku prohlásil, že "Dne 11. září nepřátelé svobody vojensky útočili proti naší zemi a noc padla na jiný svět. Svět, kde je svoboda sama o sobě pod útokem." Očividně, jak historie Jižní Ameriky a dalších částí světa mohou přesně dokládat, USA často mívají o svobodě dost jednostranný výklad.

Přesto smysl Loachova dokumentu není ani tolik kritizovat Ameriku jako takovou, ale spíše podat všem obětem 9/11 širší pohled na historii své země a spojít je se všemi obětmi nepřátel svobody.

Podobně jako v Česku a snad všude na světě, i v Itálii se dnes hodně píše a mluví o desátém výročí 9/11. A mezi sebou velmi podobné jsou i reportáže: fotografie, klipy těch strašných chvílí, svědectví pozůstalých a standardní výroky o velkém zlu. Proto místo abych přidal podobná slova k již tak podobným slovům, jsem zvolil spíše jiný pohled na věc. Nehledě na početné konspirační teorie, které jsou často příliš rychle odsouzeny jako nesmysly, aniž by byly podány nevyvratitelné odpovědi otázkám, na kterých se zakládají, myslím, že je povinností nás všech, i jako úctu nevinných obětí, neuspokojit se s teorií dobra a zla, která se tolika Američanům líbí (a ještě více se líbí těm, kteří je strachem ovládají), ale snažit se pochopit, proč někdo může být ochoten položit svůj vlastní život za to, aby zničil nepřítele.

Dospěje-li někdo k tak silné nenávisti, je pak opravdu na místě se zamyslet nad jejími kořeny. Pokud tak neučiníme, nemáme šanci zlo překonat.