K letošnímu nestálému letnímu počasí se přidalo podobně nepříjemně kolísající kyvadlo hodnot obchodovaných kapitálů na evropských burzách. Pokud se na Apeninském poloostrově Italové divili chladnému létu, poslední zprávy ze země naznačují, že se možná budou divit naopak horkému podzimu.

Pod tlakem událostí na finančních trzích a hrozby, že se Itálie blíží bankrotu à la Řecko, zdejší ministr financí Giulio Tremonti - očividně jediná osobnost vlády uznávána napřič politickým spektrem i v Evropě - protlačil vládou a senátem uvalení nové daně v celkové výši cca. 45 mld € (které se v roce 2014, zřejmě po volbách, vyšplhají až k 90 mld. €). Nyní opatření čeká na konečné schválení sněmovnou.

Další uznávánou politickou osobností je v Itálii prezident Giorgio Napolitano, který se při kongresu Comunione e Liberazione (největší mládežnické katolické italské organizace) nechal slyšet, že vláda je zodpovědná za to, že až do poslední chvíle popírala vážnost finanční situace. Možná, že pro průměrného českého čtenáře tento prezidentský výrok nezní nějak překvapivě vzhledem k poměrně častému vměšování české hlavy státu do vládních záležitostí. V Itálii se od prezidenta očekává, že bude super partes (nad stranami), a že bude vystupovat vždy nestranicky, což dosud Napolitano dělal až moc doslova.

Byl to právě on, dlouholetý politik a bývalý vysoce postavený funkcionář italské komunistické strany, který v posledních třech letech podepsal všechny zákony předložené Berlusconiho vládou. Mám konkrétně na mysli ty zákony, kvůli kterým byly silně zmírněny, či dokonce zcela zrušeny tresty za finanční kriminalitu. I kvůli tomu, pane prezidente, dnes v Itálii ročně ve státní pokladně chybí neuvěřitelných 140 miliard € z daňových úniků.

Stačilo, aby s kvalitními zákony a důslednými daňovými kontrolami (pro které v Itálii máme dokonce ozbrojenou armádu zvanou Guardia della Finanza!) stát dokázal získat aspoň třetinu této sumy, a nebylo by třeba žádných dalších daní.

Každopádně se zdá, že šance na úspěch Tremontiho plánu jsou mizivé. Berlusconi bohužel založil svou téměř dvacet let trvající politickou kariéru na jediné mantře: „Nebudu zvyšovat daně Italům.“ A odmítá se pod opatření podepsat. K tomu se jeho jediný spojenec, strana Lega Nord, nechala slyšet, že nebude podporovat zánik 39 nejmenších okresů (zcela zbytečná administrativní samospráva, která v podstatě funguje jako pracovní parkoviště pro věrné kamarády a příbuzné politiků a pro bývalé politiky). Tímto opatřením by naopak Tremonti chtěl ušetřit cca 14 miliard €. Pro jistotu už několik okresů začalo jednat, aby se sjednotily a dosáhly hranice 300.000 obyvatel, nad kterou by okres neměl být zrušen (například: Sardinie, která má jen necelých 1,7 mil. obyvatel, se může chlubit - s 377 obcemi - 8 okresy!).

Mimochodem, jak důvěryhodná může být italská vláda před finančními trhy, když se jeho hlavnímu představiteli, díky jim změněným zákonům, podařilo uzavřit za pouhých 8 mil. € spor s finančním úřadem, který po jeho firmě Mondadori (největší italské nakladatelství) vyžadoval 176 mil € nezaplacených daní?! Podobně asi dopadne i další spor, ve kterém si finanční úřad nárokuje od jeho banky Mediolanum 282 mil. €, které před zdaněním schoval v Irsku.

Odhaduje se, že v Řecku zhruba 40 % obyvatelstva neplatí vůbec nebo částečně daně. Očividně Řecko s Itálií bohužel nesdílí jen příjemné středomořské počasí.

Takže, jako vždy, otázka nezní, zda stát má či nemá vybrat 45 miliard € na daních, ale spíše koho zdanit. Odpověď zní překvapeně jednoduše: ať je zaplatí ti, kteři soustavně, konzistentně a systematicky neplatili daně a přivedli italské finance blízko bankrotu.

A co k takové důležité debatě říká těch početných a drahých 630 italských poslanců a 315 senátorů? Těžko říct - vzhledem k tomu, že italský parlament je od 3. srpna do 12. září uzavřen kvůli dovolené! K namitkám veřejnosti a opozice jeden významný představitel pravice odpověděl: “Během prvního týdne září asi sto poslanců pojede na pouť do Svaté Země, takže to budeme respektovat a otevřeme následující týden.” Opravdu dojemné, ale co takhle respektovat i potřeby běžných Italů?