Vcelku malá účast během demonstrace může znamenat mnoho: možná se koneckonců většina lidí nezúčastnila, protože cítila, že se nemá tak špatně, aby projevila soucit s demonstranty. Nebo v sobě má tak zakořeněný cit pro pořádek, že stávka pro ně představuje chaos a rušení daného řádu, který, ať vzniká z jakéhokoliv důvodu, se má odsuzovat a priori. Na druhé straně, přes rozšířený skepticismus českých médií nebylo zase tak málo lidí, kteří si mysleli, že na důvodech protestujících přece jen něco bylo. Pokud ale lidé opravdu necítí potřebu pomýšlet na stávku, mohlo by to i znamenat, že zdejší podmínky nejsou tak špatné.

Docela mě překvapilo vidět kolik zejména mladých lidí v noci protestovalo na stanici metra Dejvická proti stávce. Říkali, že mají právo jezdit metrem, ale přitom nechtěně popírali právo těm, kteří metro řídí, také protestovat. Do jaké míry jsou jejich protesty oprávněné není věc, kterou máme posuzovat my. Ale to právo by nemělo být zpochybněno. U nás jsou stávky někdy, kdy se třeba mají podepsat nové kolektivní smlouvy apod., tak časté, že si lidé již zvykli na dočasné nepříjemnosti, které stávkující způsobují společnosti. Myslím si, že je to celkem malá daň, kterou bychom měli ochotně zaplatit pro dobro demokracie. Je vždy velmi nebezpečné popírat někomu právo protestovat. Mám opět na mysli Itálii, kde jsou davy protestujících lidí na velkých náměstích země bohatým zdrojem večerních televizních zpráv. Český pouliční klid a ticho by bylo pro většinu Italů zcela nepochopitelné, a totéž asi i naopak.

Nedávno lidé z Val di Susa, hlubokého údolí uprostřed západních Alp na hranici s Francií, nejvyšších hor Evropy, kde jsou lidé zvyklí na drsné podmínky, protestovali proti zahájení stavebních prací, v tomto případě vrtů, které mají propíchnout hory pro novou super rychlou linku vlaků. Místní se, podle mě oprávněně, obávají, že jejich krásná příroda, která je živí, bude nenavrátně zničená tím obrovským dílem, 57 km přímo pod horami: údajně to má být nejdelší tunel na světě.

Kromě strachu z rizika kontaminace horských pramenů a následného vysychání celé oblasti se mnohým zdá nepochopitelné proč stavět, když - podobně jako tady v ČR - byla italská vláda zasažená mániemi úspor a restriktivních daňových opatření, je stát schopen podepsat projekt za 20 miliard eur, který, podle zkušeností ze stavby podobných velkých děl, se jistě prodraží až na čtyřnásobek původně plánované částky. K tomu nutno připočítat hojné studie a nezávislé analýzy, které z ekonomického hlediska zpochybňují udržitelnost projektu.

Tohle všechno vyústilo v hněv lidí, kteří se nebáli velkých policejních manévrů, a v míru protestovali proti tomuto monstru cementu a úplatků. Jak se stane vždy, mezi demonstrující se dostalo také několik násilných osob, které využily situaci, aby útočily proti státu. Mnozí je podezírají, že jsou v podstatě řízení státem samým, který je využívá, aby z celé mírové demonstrace vyvolal dojem neoprávněnosti. Je to starý trik, který už byl prokazatelně použit během zvěrstva, která italská policie spáchala na mírové demonstrujícím během protestu proti G8 - ta se konala v roce 2001 a vyžádala si jeden život mladého kluka. Evropský parlament prohlásil, že během té události byla v Itálii porušena lidská práva.